Karuṇā Sevena

Kamma | Působení kammy

"Kammou je tento svět veden"

Atthasālinī

Působení kammy je složitý zákon, který pouze Buddha může plně chápat. K získání jasného porozumění tohoto obtížného předmětu je nutné seznámit se s myšlenkovým procesem (cittavāthi) podle Abhidhammy. Mysl nebo vědomí, jádro tzv. bytosti, hraje nejdůležitější úlohu v složitém aparátu člověka.

Je to mysl, jež člověka poskvrňuje nebo očišťuje. Mysl je de facto jak nejhorší nepřítel, tak největší přítel sama sebe.

Když člověk tvrdě usne a je v bezesném stavu, prožívá druh vědomí, který je více či méně pasivní než aktivní. Je to podobné vědomí, které člověk prožívá v okamžiku početí a v okamžiku smrti. Buddhistický filosofický termín pro tento typ vědomí je bhavaṅga, což značí faktor života nebo nepostradatelnou příčinu nebo podmínku existence. Vznikající a zanikající každým okamžikem, plyne kupředu jako proud, přičemž nezůstává tentýž po dva následující okamžiky.

Prožíváme tento typ vědomí nejen v bezesném stavu, ale také ve svém bdělém stavu. Během svého života prožíváme myšlenkové okamžiky bhavaṅga více než jakýkoliv jiný typ vědomí. Bhavaṅga se tudíž stává nepostradatelnou podmínkou života. Někteří učenci ztotožňují bhavaṅgu s podvědomím. Podle Dictionary of Philosophy je podvědomí „částí mysli, o níž určití psychologové a filozofové tvrdí, že existuje pod prahem vědomí“.

Podle názoru západních filozofů podvědomí i vědomí existují současně. Podle buddhistické filozofie však žádné dva typy vědomí současně neexistují. Podle buddhistické filozofie není okamžiku, kdy běžně neprožíváme nějaký určitý druh vědomí pevně se přidržujícího nějakého objektu - ať fyzického nebo mentálního. Časový limit takového vědomí se nazývá jeden myšlenkový okamžik. Za každým myšlenkovým okamžikem následuje jiný. Rychlost posloupnosti takových myšlenkových okamžiků je těžko představitelná v dosahu chápání lidských poznatků. Komentátoři rádi říkají, že během doby, kterou trvá šlehnutí blesku, mohou vzniknout biliony a biliony myšlenkových okamžiků.

Bhavaṅga není ani spodní rovinou. Neodpovídá ani podprahovému vědomí F. W. Myera. Zdá se, že v západní filozofii není jakékoliv místo pro bhavaṅgu. Možná, že používáme těchto filozofických termínů v jiném smyslu. Bhavaṅga se tak nazývá, protože je podstatnou podmínkou pro další existenci. ,Životní kontinuum" (spojitost) bylo navrženo jako nejbližší ekvivalent pro bhavaṅga.

Toto bhavaṅga vědomí, které stále prožíváme, dokud není přerušeno vnějšími podněty, vibruje jeden myšlenkový okamžik a pomíjí, když fyzikální nebo mentální objekt vstupuje do mysli. Předpokládejme například, že nabízený objekt je fyzická forma. Nyní, když proud vědomí bhavaṅgy je zastaven, vědomí smyslových dveří, jehož funkcí je obrátit vědomí směrem k objektu, vznikne a pomíjí. Okamžitě po tom vznikne zrakové vědomí, které vidí objekt, nicméně neví o něm nic více. Tato smyslová operace je následována okamžikem recepce viděného objektu. Dále vzniká myšlenkový okamžik zkoumání, který na okamžik zkoumá tak viděný objekt. Ten je následován determinujícím (určujícím) myšlenkovým okamžikem, když je činná diskriminace (rozlišení), přičemž svoji úlohu může sehrát svobodná vůle. Na tom závisí následující psychologicky důležité stadium zvané javana. Právě na tomto stupni se posuzuje čin, zda je morální nebo nemorální. Kamma se realizuje v této fázi.

Při správném nazírání se stane morálním; při špatném, nemorálním. Nezávisle na žádoucnosti nebo nežádoucnosti předmětu předávaného o mysli lze přeměnit proces javana v morální či nemorální. Jestliže například se člověk setká s nepřítelem, hněv může vzniknout automaticky. Moudrá osoba může naopak pomocí sebeovládání vyzařovat k němu myšlenku lásky.

To je důvod, proč Buddha konstatuje:

„Člověk sám zlo koná, sám se poskvrní,

člověk sám nekoná zlo, sám se očistí.

Poskvrnění i čistota závisí na něm samém,

nikoho druhý neočistí.“

To je uznávaný fakt, že prostředí, okolí, navyklé tendence a podobně podmiňují naše myšlenky. Při takových příležitostech je svobodná vůle podřízena. Existuje však možnost, abychom překonali tyto vnější síly a vytvářeli morální a nemorální myšlenky, vykonávající naši vlastní svobodnou vůli.

Působícím faktorem může být vedlejší element, ale my sami jsme přímo odpovědni za činy, které následují nakonec.

Je nesmírně obtížné navrhnout vhodný překlad pro javana. Někdo navrhuje apercepci. Jako alternativní překlad se navrhuje impuls (podnět), což, jak se zdá, je méně uspokojivé než apercepce. Ponechává se zde proto pālijský termín. Javana doslova znamená ,běh‘. Je tak nazýván, protože během myšlenkového procesu běží nepřetržitě po sedm myšlenkových okamžiků nebo - v době smrti - po dobu pěti myšlenkových okamžiků, s tímtéž objektem. Duševní stavy, které nastávají ve všech těchto myšlenkových okamžicích, jsou podobné, potenciální síla se však liší. Celý tento myšlenkový proces, který se odehrává v nekonečně malém časovém úseku, končí s registrujícím vědomím trvajícím po dva myšlenkové okamžiky. Tak je jeden myšlenkový proces úplný po uplynutí sedmnácti myšlenkových okamžiků.

K osvětlení tohoto myšlenkového procesu se v knihách uvádí přirovnání s mangovníkem. Hluboce spící člověk leží u kořene mangovníku a má hlavu přikrytou. Vítr rozhýbe větve a plod spadne vedle hlavy spícího člověka. Ten odstraní svoji pokrývku hlavy a otočí se směrem k objektu. Uvidí jej a potom zvedne. Zkoumá jej a zjišťuje, že to je zralý plod manga. Sní je, a když spolkne zbytky se slinami, ještě jednou se oddá spánku.

Bezesný spánek odpovídá nerušenému proudu bhavaṅgy. Závan větru proti stromu odpovídá minulé bhavaṅze a kývání větví vibrující bhavaṅze. Spadnutí plodu představuje zastavení bhavaṅgy. Otočení směrem k objektu odpovídá zaměření vědomí smyslových dveří; spatření objektu -vnímání; zvednutí - přijímajícímu vědomí; zkoumání - pátrajícímu vědomí; zjištění, že to je zralý mangový plod - určujícímu vědomí. Skutečné pojídání připomíná proces javany a polknutí kousku odpovídá podržení (retenci). Oddání se spánku připomíná opětovné poklesnutí mysli do bhavaṅgy. Ze sedmi myšlenkových okamžiků shora uvedených, účinek prvního myšlenkového okamžiku - nejslabšího v potencialitě - může člověk pociťovat během tohoto života samého. Toto se nazývá kamma ,okamžitě působící‘. Jestliže v tomto životě nepůsobí, stává se neefektivní (neúčinnou).

Další nejslabší je sedmý myšlenkový okamžik. Jeho účinek může člověk pociťovat v následujícím zrození. Proto se nazývá ,následně působící‘ a ten rovněž se stává neefektivní, jestliže nepůsobí ve druhém zrození. Účinek prostředních myšlenkových okamžiků se může uskutečnit v jakoukoliv dobu během putování v saṃsāře až do konečného osvobození. Tento typ kammy se nazývá ,účinný na neurčitou dobu‘.

Z hlediska času působení lze třídit kammu takto:

1. Diññhadhammavedanāya kamma - okamžitě účinná kamma
2. Upapajjavedanāya kamma - následně účinná kamma
3. Aparāpariyavedanāya kamma - účinná na neurčitou dobu
4. Ahosi kamma - neúčinná kamma

Myšlenkový proces probíhá následovně

Ilustrace

Následek dobré kammy sklízený za tohoto života:

Manžel a jeho žena měli jeden svrchní háv na sebe, když vyšli ven z domu. Jednoho dne manžel uslyšel Dhammu od Buddhy a byl tak potěšen učením, že si přál věnovat svůj jediný svrchní háv, ale jeho vrozená lakota mu nedovolila tak učinit. Bojoval se svojí myslí a nakonec překonav svoji lakotu, nabídl háv Buddhovi a prohlásil: „Vyhrál jsem, vyhrál jsem!" Král byl potěšen, když uslyšel jeho příběh, a ocenil jeho štědrost tím, že mu věnoval třicet dva rouch. Oddaný manžel si ponechal jedno pro sebe a druhé pro svoji ženu a zbytek věnoval Buddhovi.

Následek špatné kammy sklízený v tomto životě:

Lovec, který šel na lov do lesa se svými psy, potkal cestou bhikkhua, který šel na svoji pochůzku za almužnou. Jelikož lovec nemohl sehnat žádnou zvěř, myslel si, že to byl následek onoho nešťastného setkání s bhikkhuem. Když se vracel domů, potkal téhož bhikkhua a byl hluboce podrážděn tím, že jej potkává podruhé. Navzdory naléhavým prosbám nevinného bhikkhua, lovec poštval na něho psy. Jelikož jiného východiska neměl, vyšplhal se bhikkhu na strom. Zlý lovec přiběhl až ke stromu a píchal ho do chodidel špičkou jednoho šípu. Bolest byla tak nesnesitelná, že háv, který bhikkhu nosil, spadl na lovce a zcela jej pokryl. Psi, kteří si mysleli, že bhikkhu spadl se stromu, pohltili vlastního pána.

Následně účinná kamma

Milionářův sluha se vrátil domů večer po své namáhavé práci na poli a zjistil, že všichni dodržovali osm bodů výcviku, jelikož byl den úplňku. Když zjistil, že i on by je mohl dodržovat alespoň po dobu poloviny dne, převzal předsevzetí a postil se v noci. Naneštěstí zemřel následujícího rána a jako následek svého dobrého činu se zrodil jako deva (božstvo).

Ajātasattu, syn krále Bimbisāry, se zrodil ihned po své smrti v bědném stavu jako následek zabití svého otce.

Kamma účinná v neurčitém čase

Žádný jedinec není vyňat z této třídy kammy. Dokonce i buddhové a arahati mohou sklízet účinky své minulé kammy.

Arahant Moggallāna ve vzdálené minulosti, podněcován svojí zlomyslnou manželkou, se pokusil zabít své rodiče. Jako následek toho trpěl dlouho v bídném stavu a ve svém posledním zrození jej k smrti ubili banditi.

Buddha byl nespravedlivě obviňován z vraždy přívrženkyně nahých asketů. Toto byl následek urážky jednoho pacceka buddhy v jednom z jeho předcházejících zrození. Buddhova noha byla lehce zraněna, když Devadatta učinil neúspěšný pokus jej zabít. Toto bylo způsobeno tím, že zabil svého nevlastního bratra s cílem zmocnit se jeho majetku v jednom dřívějším zrození.

Jiná klasifikace kammy z hlediska funkce (kicca):

janaka kamma - reproduktivní kamma
upatthambhaka kamma - podpůrná kamma
upapādaka kamma - kamma působící opačným směrem
upaghātaka kamma - destruktivní kamma

1. Podle buddhismu každé následné zrození je podmíněno dobrou nebo špatnou kammou, která převládala v okamžiku smrti. Tento druh kammy je technicky znám jako reproduktivní (janaka) kamma.

Smrt jedince je pouze ,dočasný konec dočasného jevu‘. Ač současný tvar se zničí, jiný tvar, který není ani absolutně tentýž ani zcela odlišný, přichází na jeho místo podle myšlení, které bylo mocné v okamžiku smrti, jelikož kammická síla, která až dosud jej aktivizovala, nebyla s rozpadem těla zničena. Právě tento poslední myšlenkový proces, který se nazývá ,reproduktivní kamma‘, určuje stav (sféru) jedince v následujícím zrození.

Zpravidla poslední myšlenkový proces závisí na všeobecném chování jedince. V některých výjimečných případech - snad následkem příznivých nebo nepříznivých okolností - v okamžiku smrti dobrý jedinec může prožívat špatnou myšlenku a špatný jedinec dobrou. Budoucí zrození bude určeno tímto posledním myšlenkovým procesem, bez ohledu na všeobecné chování. To neznamená, že účinky minulých činů se zahladí. Vytvoří své nevyhnutelné následky v příslušný okamžik. Takové opačné změny zrození objasňují narození defektních dětí počestným rodičům a ctnostných dětí zkaženým rodičům.

2-3. Nyní, k pomoci a udržení nebo k oslabení a zamezení účinku této reproduktivní kammy, může intervenovat jiná minulá kamma. Takové činy se nazývají ,podpůrná‘ (upatthambhaka) kamma a případně kamma, působící opačným směrem‘ (upapādaka).

4. Podle zákonu kammy může být potenciální energie reproduktivní kammy zcela zrušena mocnější protichůdnou minulou kammou, která při hledání příležitosti muže působit zcela neočekávaně, tak jako opačně působící síla může stát v cestě letícímu šípu a svést jej dolů k zenu. Takový čin se nazývá ,destruktivní‘ (upaghātaka) kamma, která je silnější než výše zmíněné dvě, přičemž nejen překáží, ale také ničí celou sílu.

Jako příklad působení všech čtyř lze uvést případ ctihodného Devadatty, který se pokusil zabít Buddhu a který způsobil rozkol saṅghy. Jeho reproduktivní dobrá kamma jej určila ke zrození v královské rodině. Jeho následné pohodlí a prosperita byly způsobeny činem podpůrné kammy. Protichůdná kamma začala působit, když se stal předmětem ponížení následkem jeho exkomunikace ze saṅghy. Nakonec destrukční kamma dovedla jeho život k bídnému konci.

Následující klasifikace je zhlediska působení:

garuka kamma
āsanna kamma
āciṇṇa kamma
kaṭattā kamma

1. První je garuka kamma, což znamená závažný nebo vážný čin. Je tak nazýván, protože přináší svůj účinek ještě za tohoto života nebo v příštím zrození. Na straně morální, závažnými činy jsou jhāny nebo-li pohroužení, zatímco na straně nemorální jsou to následně účinné ohavné činy (ānantariya kamma) — totiž vražda matky, otce, vražda arahata, zranění Buddhy a vytvoření schismatu v saṅgze.

Jestliže by například kdokoliv pěstoval jhāny a později se dopustil jednoho z těchto ohavných zločinů, jeho dobrá kamma by byla vyhlazena mocnější kammou zlou. Jeho následující zrození bude podmíněno zlou kammou, přestože dříve dosáhl jhān. Tak například ctihodný Devadatta ztratil své psychické síly a byl zrozen v bídném stavu, protože zranil Buddhu a způsobil schisma v saṅgze.

Král Ajātasattu, jak Buddha poznamenal, by býval mohl dosáhnout prvého stavu svatosti, kdyby se nedopustil otcovraždy. V tomto případě mocná zlá kamma stála v cestě k dosažení jeho duchovní schopnosti.

2. Není-li žádné závažné kammy, která by podmiňovala budoucí zrození, může působit při smrti nejbližší (āsanna) kamma. To je čin, který jedinec koná nebo si vybavuje bezprostředně před okamžikem umírání. Díky jeho významnosti v určování budoucího zrození převládá ještě v buddhistických zemích zvyk připomenout umírajícímu jeho dobré skutky a nechat jej vykonat dobro na jeho smrtelné posteli.

Někdy špatný člověk může zemřít šťastně a dosáhnout dobrého zrození, jestliže si naštěstí připomíná nebo koná dobrý čin v posledním okamžiku. Toto neznamená, že ač se těší dobrému zrození, že bude vyňat z účinků špatných skutků, které si nahromadil během doby svého života.

Na druhé straně někdy dobrý jedinec může zemřít nešťastně náhodným upamatováním zlého činu nebo tím, že se chopí špatné myšlenky, i když přinucen nepříznivými okolnostmi.

3. Navyklá (āciṇṇa) kamma je další v prioritě účinku. Je to kamma, kterou jedinec trvale koná a připomíná si, a v níž má velikou zálibu.

Zvyky - dobré i špatné - se stávají druhou přirozeností. Mají tendenci, aby více či méně vytvářely charakter jedince. V okamžicích volna se často věnujeme našim navyklým myšlenkám a skutkům. Tímtéž způsobem v okamžiku smrti -nejde-li o ovlivnění jinými okolnostmi - zpravidla přicházejí na mysl naše navyklé myšlenky a skutky.

4. Poslední v této kategorii je kumulativní (kaṭattā, dosl. ,od vykonání‘) kamma, která zahrnuje všechno, co nelze zahrnout do předcházejících tří. Toto je jakoby rezervní fond příslušné bytosti.

Poslední klasifikace je rozdělena podle úrovně, v níž se účinek realizuje:

Špatné činy (akusala), které mohou uzrávat v smyslové sféře (kāma-loka).
Dobré činy (kusala), které mohou uzrávat ve smyslové sféře.
Dobré činy, které mohou uzrávat v říších tvarů (forem) (rūpa-loka).
Dobré činy, které mohou uzrávat v říších beztvarých (arūpa-loka).

1. Špatné činy, které mohou uzrávat ve smyslové sféře

Je deset špatných činů uskutečněných tělem, slovem a myslí, které vytvářejí špatnou kammu.

Z nich tři jsou tělesné, a to:

zabití (pāṇātipāta),
braní věcí nedaných (adinnādāna) a
špatné sexuální chování (kāmesu micchācām).

Čtyři se uskutečňují slovem, a to:

lhaní (musāvāda),
pomlouvání (pisuṇāvācā),
hrubá mluva (pharusāvācā) a
tlachání (samphappalāpa).

Tři se uskutečňují myslí, totiž:

chtivost (abhijjhā),
zlá vůle (vyāpāda) a
špatné názory (micchādiṭṭhi).

Činy tělesné (kāya kamma)

1. Zabití znamená úmyslné zničení jakékoliv živé bytosti.

Pālijský termín pāṇa přesně znamená psychofyzický život, náležející k určité zvláštní existenci. Svévolné zničení této životní síly, nedovolení jí, aby probíhala svým příslušným průběhem, je pāṇātipāta. Pāṇa znamená to, co dýchá. Tedy veškeré živoucí bytosti, včetně živočichů, jsou považovány za pāṇa, nikoliv však rostliny, jelikož ty nemají mysl. Bhikkhuové však mají zakázáno ničit i život rostlinný. Tento předpis, což můžeme připomenout, se nevztahuje na laické přívržence.

Následujících pět podmínek je nutných, má-li být zlo zabití úplné.

živá bytost,
vědomí, že to je živá bytost,
úmysl zabít,
úsilí zabít a
následná smrt.

Závažnost zla závisí na dobrotě a velikosti příslušné bytosti. Zabití ctnostné osoby nebo velkého živočicha je považováno za odpornější než zabití zkažené osoby nebo malého živočicha, protože ke spáchání zla je třeba vynaložit většího úsilí a příslušná ztráta je značně velká.

Špatné následky zabití jsou: krátkověkost, špatné zdraví, stálý zármutek způsobený odloučením od milého a neustálý strach.

2. Pět podmínek je nutných, aby zlo krádeže bylo úplné:

vlastnictví druhého,
vědomí, že tomu je tak,
úmysl krást
úsilí ukrást a
skutečné odstranění.

Nevyhnutelné následky krádeže jsou: chudoba, bída, zklamání a závislé živobytí.

3. Čtyři podmínky jsou nutné k tomu, aby zlo sexuálního špatného chování bylo úplné:

myšlenka užívat,
následné úsilí,
prostředky k ukojení a
ukojení.

Nevyhnutelné následky sexuálního špatného chování jsou: mít mnoho nepřátel, spojení s nežádoucími ženami a manžely, a zrození jako žena nebo jako eunuch.

Činy mluvou (vacī kamma)

1. Čtyři podmínky jsou nutné, aby zlo lhaní bylo úplné.

1. nepravda,

2. úmysl obelhat,

3. vyslovení a

4. skutečné obelhání.

Nutné následky lhaní jsou: stát se předmětem urážlivé řeči a zesměšňování, nevěrohodnost a páchnoucí ústa.

2. Čtyři podmínky jsou nutné, aby zlo pomlouvání bylo úplné:

1. osoby, které se mají rozdvojit,

2. úmysl rozdělit je nebo přání zalíbit se druhému,

3. příslušné úsilí a

4. sdělení.

Nevyhnutelné následky pomlouvání jsou: rozpad přátelství bez jakékoliv dostatečné příčiny.

3. Tři podmínky jsou nutné, aby zlo hrubé mluvy bylo úplné:

osoba, která má být urážena,
zlostná myšlenka a
skutečná urážka.

Nevyhnutelné následky hrubé mluvy jsou: zhnusenost u druhých, ač je člověk absolutně neškodný, a získání hrubého hlasu.

4. Dvě podmínky jsou nutné, aby zlo tlachání bylo úplné:

sklon k tlachání a
jeho vyprávění.

Nevyhnutelné následky tlachání jsou: defektivní tělesné orgány a nevěrohodná řeč.

Činy myslí (mano kamma)

1. Dvě podmínky jsou nutné, aby zlo chtivosti bylo úplné:

vlastnictví druhého a
zaměření se na něj s myšlenkou ,mohlo by to být moje‘!

Nevyhnutelný následek chtivosti je: nesplnění vlastních přání.

2. Dvě podmínky jsou nutné, aby zlo nenávisti bylo úplné:

druhá osoba a
myšlenka ublížit.

Nevyhnutelné následky nenávisti jsou: ošklivost, rozmanité nemoci a hnusná povaha.

Špatný názor znamená vidět věci špatně. Špatné názory, jako např. popírání účinnosti skutku, jsou rovněž zahrnuty do tohoto zla.

3. Dvě podmínky jsou nutné k tomu, aby toto zlo bylo úplné:

zvrácený způsob, pomocí kterého jedinec na předmět nahlíží, a
chápání předmětu podle onoho nazírání.

Nevyhnutelné následky špatného názoru jsou: nízká přání, nedostatek moudrosti, tupá inteligence, chronické nemoci a hanebné nápady.

Podle buddhismu existuje deset druhů špatných názorů, a to:

Neexistuje taková ctnost jako štědrost. To znamená, že dávání almužen nemá dobrý účinek.
Neexistuje taková ctnost jako velkorysé dávání almužen nebo nabízení darů hostům. I zde smysl naznačuje, že takové dobročinné skutky nemají účinek.
Neexistuje ani ovoce ani následek dobrých či zlých činů.
Neexistuje takový názor, že je tento svět či onen svět, tj. ti zrození zde nepřijímají nějakou minulou existenci, a ti, kteří žijí zde, nepřijímají budoucí život.
Neexistuje ani matka ani otec, tj. nemá účinek, cokoliv se jim učiní.
Neexistují bytosti umírající a znovu se zrozující.
Neexistují žádní správní a sebeovládající poustevníci a bráhmani, kteří pomocí realizace svého vlastního vyššího intelektu dosáhli pochopení tohoto a onoho světa a toto vyhlásili. (Toto se vztahuje k Buddhovi a arahatům).

Dobrá kamma, která může uzrát ve smyslové sféře

Je deset druhů takových záslužných činů (kusala-kamma), totiž:

štědrost (dāna),
mravnost (sīla),
meditace (bhāvanā),
uctívání (apacāyana),
služba (veyyāvacca),
předání zásluhy (pattidāna),
potěšení z dobrých činů druhých (anumodanā),
naslouchání Učení (dhammasāvana),
vykládání Učení (dhammadesanā) a
vyrovnání vlastních názorů (diṭṭhijjukamma).

Někdy je těchto deset mravných činů považováno za dvanáct, zavedením pododdílů sub 7) a 10).

Chválení dobrých činů druhých (pasamsā) se připojuje k potěšení z dobrých činů druhých (anumodanā). Hledání trojího útočiště (tisaraṇa) a vzpomínání (paměť, anussati) jsou nahrazovány za vyrovnání vlastních názorů (diṭṭhijjukamma).

Štědrost uděluje bohatství.
Morálka dává zrození ve vznešených rodinách a ve stavech štěstí.
Meditace dává zrození v oblastech tvarů a v oblastech bez tvarů a pomáhá získat vyšší vědění a osvobození.
Předání zásluhy působí jako příčina k darování v hojnosti v budoucích zrozeních.
Potěšení z dobrých činů druhých vytváří radost při zrození kdekoliv.
Vykládání i naslouchání Dhammě vede k moudrosti.
Uctívání je příčinou vznešeného rodičovství.
Služba vytváří větší družinu.
Chválení dobrých činů druhých vyúsťuje v získání chvály sobě samému.
Hledání trojího útočiště vyúsťuje v odstranění vášní.
Bdělá pozornost vede k různým formám štěstí.

Kusala kamma, která může uzrát v oblastech tvarů

Je následujících pět druhů rūpa jhān nebo pohroužení, které jsou čistě mentální:

mravní vědomí prvého pohroužení, které pozůstává z počátečního zaměření (vitakka), udrženého zaměření (vicāra), radostného zájmu (pīti), štěstí (sukha) a sjednocení (ekaggatā);
mravní vědomí druhého pohroužení, které pozůstává z udrženého zaměření, radostného zájmu, štěstí a sjednocení;
mravní vědomí třetího pohroužení, které pozůstává z radostného zájmu, štěstí a sjednocení;
mravní vědomí čtvrtého pohroužení, které pozůstává ze štěstí a sjednocení;
mravní vědomí pátého pohroužení, které pozůstává z vyrovnanosti (upekkhā) a sjednocení.

Tato pohroužení mají své příslušné účinky v říších tvarů.

Kusala kamma, která může dozrát v oblastech bez tvarů:

Toto jsou čtyři arūpa jhāny, které mají své příslušné účinky v oblastech bez tvarů:

1. pobývání mravního vědomí v nekonečnosti prostoru (ākāsānañcāyatana);

2. pobývání mravního vědomí v nekonečnosti vědomí (viññāṇcāyatana);

6. pobývání mravního vědomí v nicotě (ākiñcaññāyatana);

7. mravní vědomí, v němž není ani vnímání ani nevnímání (n'eva saññā n’āsaññāyatana).