Kamma | Action
"Všechny živé bytosti mají kammu jako své vlastnictví."
Pālijský termín kamma doslova znamená čin nebo konání. Jakýkoliv druh volní činnosti, ať duševní, slovní nebo fyzické, je považován za kammu. Zahrnuje vše, co je obsaženo ve frázi „myšlenky, slovo a skutek“. Obecně řečeno, všechny dobré i špatné činy tvoří kammu. Ve svém nejvyšším smyslu kamma znamená veškeré morální i nemorální chtění. Bezděčné, neúmyslné nebo nevědomé činy, i když technicky skutky, netvoří kammu, protože chtění - nejdůležitější faktor při určování kammy, je nepřítomen.
Buddha říká: „Prohlašuji, bhikkhuové, že chtění (cetanā) je kamma, jestliže konání tělem, mluvou a myšlenkami bylo chtěné.“
Každý volní čin osob, mimo čin buddhů a arahantů, se nazývá kammou. Výjimku tvoří jejich případ, protože oni jsou vysvobozeni od dobra i zla. Odstranili zaslepenost i žádostivost, kořeny kammy.
„Zničena jsou jejich (zárodečná) semena, sobecká přání již nerostou“, konstatuje Ratana-sutta.
Toto neznamená, že buddhové a arahanti jsou pasivní. Jsou neúnavně aktivní v práci pro skutečné blaho a štěstí všech. Jejich skutkům, běžně chápaným jako dobré nebo mravní, chybí však tvořivá síla vzhledem k nim samým. Díky pochopení věcí, jak skutečně jsou, konečně setřásli svá světská pouta - řetěz příčiny a následku.
Některá náboženství připisují tuto nerovnost kammě, ale odlišují se od buddhismu, když uvádějí, že i neúmyslné činy mají být považovány za kammu. Podle nich ,neúmyslný vrah své matky je ohavný zločinec'. Člověk, který se dopustí vraždy nebo kdo jakkoliv ublíží nějaké živé bytosti bez úmyslu, není o nic méně vinen, právě tak jako člověk, který se dotkne ohně a je popálen.
Toto však by vedlo k zřejmých absurditám. Zárodek a matka by byli vinni tím, že si navzájem způsobují utrpení ...Dále srovnání s ohněm není šťastné: člověk by nebyl vinen z vraždy, jestliže by si najmul jinou osobu, aby vraždu provedla, protože my se nepopálíme, když se dotkneme ohně pomocí druhého. A dále, nevědomý hřích by byl závažnější než vědomý hřích: člověk, který se dotkne žhavé žehličky, aniž by věděl, že je žhavá, pravděpodobně bude hlouběji popálen, než člověk, který to ví.“
Kamma je zákon mravní kauzality. Znovuzrození je jejím následkem. Kamma a znovuzrození jsou ve vzájemných vztazích; jsou základními doktrínami buddhismu. Tyto dvě doktríny převládaly v Indii už před příchodem Buddhy. Nicméně byl to právě Buddha, kdo vyložil a formuloval je v úplnosti, ve které je máme dnes.
Co je příčinou nerovnosti, která existuje mezi lidmi? Jak počítáme s nerovností v tomto neklidném světě? Proč jeden má být vychováván uprostřed přepychu, vybaven výtečnými mentálními, mravními a fyzickými kvalitami, a druhý v absolutní chudobě, v nejhorší bídě? Proč se jeden má zrodit jako milionář a druhý jako chuďas? Proč má jeden být duševním divem a druhý idiotem? Proč se má jeden narodit se znaky svatosti a druhý se sklony ke kriminalitě? Proč jedni mají být lingvisty, umělci, matematiky a hudebníky od samé kolébky? Proč mají být slepí, hluší a deformovaní již od narození? Proč někteří mají být šťastni a jiní prokleti již od svého narození?
Buďto existuje určitá příčina této nerovnosti, nebo neexistuje. Jestliže ne, pak nerovnost je čistě náhodná. Žádného rozumného člověka by nenapadlo, aby přisuzoval tuto nerovnost slepému štěstí nebo čiré náhodě. V tomto světě se nic nikomu nestává tak, že by si to z toho či onoho důvodu nezasloužil. Obyčejně skutečný důvod nebo důvody lidé běžného rozumu nedovedou pochopit. Určitá neviditelná příčina viditelného účinku nemusí být nutně omezena na přítomný život, ale může být sledována do blízkého nebo vzdáleně minulého zrození. Není možné pomocí telesthesie (vnímání vzdálených jevů) a retrográdním poznáváním pro vysoce vyvinutého jasnovidce vnímat události, které jsou běžně pro fyzické oko nepřístupné? Buddhisté stvrzují takovou možnost.
Většina lidstva přisuzuje tuto nerovnost takové jediné příčině, jakou je vůle stvořitele. Buddha vysloveně popírá existenci stvořitele jako všemohoucí bytosti nebo jako kosmické síly nemající první příčinu.
Jak se nyní moderní vědci staví k nerovnosti lidstva?
V omezování se na čistě smyslová data přisuzují tuto nerovnost chemicko- fyzikálním příčinám, dědičnosti a prostředí.
Význačný biolog Julian Huxley píše:
„...Některé geny ovládají barvu, jiné výšku a váhu, jiné plodnost a délku života, jiné sílu a její opak, jiné tvar a proporce. Možná, že všechny, jistě však převážná většina dědičných rysů je řízena geny. Pro duševní rysy, zejména pro ty složitější a jemnější, je důkaz obtížnější, ale vše nasvědčuje tomu, že jsou dědičné, a nic tomu, že jejich dědění závisí na jiných mechanismech než mechanismech pro rysy tělesné. To, co se v naší osobnosti dědí, a tělesné zvláštnosti, závisí do určité míry na interakci vybraného štábu genů, kterými jsme vybaveni při oplodnění.“
Musíme připustit, že všechny takové chemicko-fyzikální jevy, které vědci odhalili, jsou částečně instrumentální - neboť mohou být výlučně odpovědné pro jemné odlišnosti, které existují mezi jedinci? Proč by přece měla identická dvojčata, která jsou fyzicky stejná, dědící podobné geny a mající stejná privilegia výchovy, být svým temperamentem, intelektuálně a morálně, zcela odlišná? Dědičnost sama nemůže způsobovat všechny tyto široké rozdíly. Přesněji řečeno, je přijatelnější, že postihuje některé z podobností, spíše než většinu rozdílů.
Nekonečně nepatrný chemicko-fyzikální zárodek zděděný po rodičích, o němž se předpokládá, že je asi třicetimilióntá část délky palce vysvětluje jen jednu část člověka: jeho fyzikální základ. S ohledem na komplexnější a jemnější duševní a intelektuální rozdíly potřebujeme vysvětlení více. Teorie dědičnosti nemůže uspokojivě postihnout narození zločince v dlouhé linii počestných předků, narození svatého v rodině se špatnou pověstí, vznik zázračného dítěte, geniálního člověka a velkých duchovních učitelů.
V pojednání o této otázce dědičnosti píše Dr. Th. Pascal ve své zajímavé knize Reincarnation toto.
„Vrátíme-li se k úloze, kterou hraje zárodek v problému dědičnosti, opakujeme, že fyzikální zárodek sám o sobě vysvětluje jen jednu stránku člověka; vrhá světlo na fyzikální stránku dědičnosti, ale ponechává stále ve velkém temnu problém morální a intelektuální schopnosti. Kdyby představoval celého člověka, dalo by se očekávat, že v každém jedinci nalezneme kvality projevené v jeho předchůdcích a rodičích - a nikdy jiné; tyto kvality by nemohly překročit rozsah, jímž byly obdařeni rodiče, zatímco zločince od narození nacházíme v nejváženějších rodinách, právě tak jako svaté, kteří se narodili rodičům, kteří jsou na spodině společnosti. Můžete narazit na identická dvojčata, tj. bytosti narozené z téhož zárodku, za stejných podmínek doby i prostředí, z nichž jedno je andělem a druhé démonem, ač jejich fyzikální formy silně připomínají jeden druhého. Zázračné děti jsou dostatečně početné, aby často trápily myslitele problémem dědičnosti. Byl v rodokmenu těchto zázračných lidí nalezen jediný předek schopný vysvětlit tyto schopnosti, tak překvapující, jelikož jde o předčasnou zralost? Jestliže k nepřítomnosti příčiny v jejich zázračných dětech přidáme fakt, že génius není dědičný, že Mozartové, Beethovenové a Dantové nezanechali děti poznamenané od narození jako zázračné děti či géniové, jsme nuceni dospět k závěru, že v daném ohraničení materialismus není schopen vysvětlit dědičnost. Dědičnost se ani nerealizuje vždy; mnohý fyzikální rys se nedědí; v rodinách poznamenaných nebezpečnými fyziologickými vadami mnohé děti unikají zlu a chorobné sklony tkání zůstávají v nich latentní, ač často postihnou jejich potomky. Na druhé straně krajně odchylné mentální typy se často nacházejí uvnitř téže rodiny a mnohý počestný rodič je zármutkem rozerván, když vidí zkažené tendence dítěte. Tak zjišťujeme, že dědičnost a prostředí buďto selhávají v plnění svého slibu nebo dávají, co nebylo jejich."
Podle buddhismu je tato nerovnost zaviněna nejen dědičností, prostředím, "povahou a výchovou“, ale také působením zákona kammy nebo - jinak řečeno - následkem dědění našich vlastních minulých skutků a našeho současného konání. My sami jsme odpovědni za svoje vlastní štěstí a bídu. Vytváříme si svoje vlastní nebe. Vytváříme si naše vlastní peklo. Jsme architekty našeho vlastního osudu.
Příčina nerovnosti
Zmaten zdánlivě nevysvětlitelnou, zjevnou nerovností, která existuje mezi lidmi, jeden mladý hledač pravdy, jménem Subha, přišel k Buddhovi a dotazoval se jej na to.
„Jaký je důvod, co je příčinou, ctihodný pane, že nacházíme mezi lidmi ty, kteří mají krátký život a dlouhý život, nemocné a zdravé, ošklivé a krásné, bezmocné a mocné, chudé a bohaté, pocházející z nízkého rodu a pocházející z vznešeného rodu, nevědomé a moudré?“
Buddhova odpověď zněla:
„Všechny živé bytosti mají skutky (kamma) jako své vlastnictví, své dědictví, svoji vrozenou příčinu, své příbuzné, své útočiště. Je to kamma, která rozděluje bytosti do nízkých a vysokých stavů.“
Potom vysvětlil příčiny takových rozdílů v souladu se zákonem příčiny a následku.
-
Jestliže někdo zničí život, je lovcem, poskvrní si ruku krví, zabývá se zabíjením a zraňováním a není milosrdný k živým tvorům, bude mít - jako následek svého zabíjení, když se zrodí mezi lidmi - život krátký.
-
Jestliže se někdo zdržuje zabíjení, odloží kyj i zbraň, a je milosrdný a soucitný ke všem žijícím bytostem, bude mít - jako následek svého nezabíjení, když se zrodí mezi lidmi - život dlouhý.
-
Jestliže má někdo zvyk ubližovat druhým pěstí nebo hroudou, kyjem nebo mečem, bude - jako následek svého ubližování, když se zrodí mezi lidmi - trpět různými nemocemi.
-
Jestliže někdo nemá zvyk ubližovat druhým, bude - jako následek svého neubližování, když se zrodí mezi lidmi - se těšit dobrému zdraví.
-
Jestliže je někdo vzteklý a nespoutaný, je podrážděn malicherným slovem, dává průchod zlosti, zlé vůli a záští, stane se - jako následek své dráždivosti, když se zrodí mezi lidmi - ošklivým.
-
Jestliže někdo není vzteklý a nespoutaný, není podrážděn ani přívalem urážek, nedává průchod zlosti, nenávisti a záští, stane se - jako následek své laskavosti, když se zrodí mezi lidmi - krásným.
-
Jestliže je někdo žárlivý, závidí druhým, co získali, známky úcty a cti prokázané druhým, chová závist ve své mysli, bude - následkem své závisti, když se zrodí mezi lidmi - bezmocný.Je
-
Jestliže někdo není závistivý, nezávidí druhým to, co získali, znamení úcty a cti prokázané druhým, nechová závist ve své mysli, bude - následkem toho, že je prostý závisti, když se zrodí mezi lidmi - mocný.
-
Jestliže někdo nedává nic pro dobročinné účely, bude - následkem své nenasytnosti, když se zrodí mezi lidmi - chudý.
-
Jestliže někdo má sklon k dávání pro dobročinné účely, bude - následkem své velkomyslnosti, když se zrodí mezi lidmi - bohatý.
-
Jestliže je někdo zatvrzelý, povýšený, nectí ty, kteří jsou hodni pocty, bude mít - následkem své arogance a nedostatku úcty, když se zrodí mezi lidmi - nízké zrození.
-
Jestliže někdo není zatvrzelý, není povýšený, ctí ty, kteří jsou hodni úcty, bude mít - následkem své skromnosti a poddajnosti, když se zrodí mezi lidmi - vysoké zrození.
-
Jestliže někdo nepřichází k učenému a ctnostnému a nedotazuje se, co je dobré a co je špatné, co je správné a co je nesprávné, co je třeba uskutečňovat a co se nemá uskutečňovat, co by se mělo konat a co by se nemělo konat, co vede k vlastnímu dobru a co k vlastní záhubě, bude - následkem toho, že nemá zvídavého ducha, když se zrodí mezi lidmi - nevědomý.
-
Jestliže někdo přichází k učenému a ctnostnému a dotazuje se předcházejícím způsobem, bude - následkem svého zvídavého ducha když se zrodí mezi lidmi - inteligentní.
S ohledem na tuto podobnost akce a reakce, bude snad pro čtenáře zajímavá následující poznámka Dr. Grimmna:
„Není obtížné ve všech těchto případech ukázat zákon vzájemné přitažlivosti jako regulátora uchopování nového zárodku, které nastává při smrti. Kdokoliv je bez soucitu, může zabít lidi nebo zvířata, chová hluboko v sobě sklon ke zkrácení života. Nachází uspokojení nebo dokonce potěšení z krátkého života jiných tvorů. Zárodky krátkého života mají proto určitou afinitu, která se projevuje po jeho smrti v uchopení jiného zárodku, který potom nastoupí k jeho vlastní újmě. Právě tak zárodky chovající v sobě moc vývoje do deformovaného těla mají afinitu pro toho, kdo nachází potěšení ve špatném zacházení a znetvořování druhých.
Ošklivá osoba vyvolává uvnitř sebe afinitu k ošklivým tělům a jejich příslušným zárodkům, jelikož je typickým rysem hněvu znetvořovat tvář. Kdokoliv je závistivý, lakomý, povýšený, chová uvnitř sebe tendenci nedopřát nic druhým a pohrdat jimi. V souladu s tím, zárodky, které jsou určeny pro vývoj v chudých, zevnějších okolnostech, mají k němu afinitu. Je to ovšem už jen následek shora uvedeného, že i změna pohlaví může následovat."
Tak se vypráví v Dīgha-nikāyi (sutta 21), že Gopikā, dcera z domu Sākyů, se opětovně zrodila po smrti jako Gopaka Devaputta, protože ženská mysl se jí stala odpornou a vytvořila v sobě mysl mužskou. Určitě se rodíme s dědičnými rysy. Současně jsme obdařeni určitými vrozenými schopnostmi, jež věda nemůže vysvětlit. Našim rodičům jsme zavázáni za hrubé sperma a vajíčko, které vytváří zárodek tzv. bytosti. Tam zůstávají latentní, dokud tato potenciální zárodečná sloučenina není oživena kammickou energií, potřebnou k produkci plodu. Kamma je proto nepostradatelnou počínající příčinou této bytosti.
Během předcházejících životů nahromaděné a zděděné kammické tendence občas hrají daleko větší roli ve formování fyzikálních i mentálních rysů než dědičné buňky rodičů a geny.
Buddha například zdědil - jako každý jiný jedinec - reprodukční buňky a geny od svých rodičů. Fyzicky, morálně a intelektuálně však nebyl nikdo s ním srovnatelný v jeho dlouhé linii předků hodných úcty. Podle Buddhových vlastních slov, nenáležel ke královskému rodokmenu, ale k rodokmenu arijských buddhů. Jistě že byl nadčlověkem, výjimečným výtvorem své vlastní kammy.
Podle Lakkhaṇa-sutty Buddha zdědil výjimečné fyzické rysy - dvaatřicet velkých znaků - jako následek jeho minulých záslužných skutků. Etický důvod získání každého fyzického rysu je v rozpravě jasně uveden. Z tohoto jedinečného případu je zřejmé, že kammické tendence mohou ovlivňovat nejen náš fyzický organismus, ale také zrušit skrytou schopnost rodičovských buněk a genů. Odtud význam Buddhova záhadného výroku: „Jsme dědici svých vlastních skutků.“
Při pojednávání o tomto problému variace, Atthasālinī uvádí:
„V závislosti na rozdílnosti kammy se objevuje rozdílnost ve zrození bytostí, jako vysoké a nízké, podřadné a vznešené, šťastné a bídné. V závislosti na rozdílnosti kammy se objevuje rozdílnost v individuálních rysech bytostí, jako krásný nebo ošklivý, vysoce urozený nebo nízko zrozený, urostlý nebo deformovaný. V závislosti na rozdílnosti kammy se objevuje rozdílnost ve světských podmínkách bytostí, jako zisk a ztráta, sláva a nepřízeň, hanba a chvála, štěstí a bída ...
Kammou se svět hýbe, kammou lidé žijí; kammou jsou všechny bytosti vázány jako svým hřídelem otáčející se kolo vozu. Kammou člověk dosahuje slávy a chvály, kammou (dosahuje) upoutání, záhuby, útlaku. Když znáš, že kamma nese plody rozmanité, proč říkáš ,Není ve světě kammy‘?“
Tak - z buddhistického hlediska - naše současné mentální, morální, intelektuální a temperamentové rozdíly jsou převážně způsobeny našimi vlastními skutky a tendencemi, minulými i přítomnými.
Všechno není způsobeno kammou
Ač buddhismus připisuje tuto různost zákonu kammy jako hlavní příčině působící v odchylce, netvrdí, že všechno je následkem kammy. Ať je zákon kammy jakkoliv důležitý, je jen jednou z dvaceti čtyř kauzálních podmínek (paccaya), popisovaných v buddhistické filozofii.
Když odmítal mylný názor „Nechť je pociťováno jakékoliv blaho nebo bolest nebo neutrální pocit, vše je následkem nějakého předcházejícího činu“, Buddha konstatoval:
„Potom tedy následkem minulého činu lidé se stanou vrahy, zloději, necudnými, lháři, pomlouvači, žvanily, chamtivými, zlomyslnými a se zvrácenými názory. Tak pro ty, kteří se uchylují k minulým skutkům jako k základnímu důvodu, neexistuje ani přání konat, ani úsilí dělat, ani nutnost vykonat tento skutek nebo se tohoto skutku zdržet.“
Tento důležitý text je protikladem k názoru, že veškeré fyzikální okolnosti a duševní postoje pramení výlučně z minulé kammy. Kdyby přítomný život byl zcela podmíněn nebo plně ovládán našimi minulými činy, potom by se kamma zcela určitě rovnala fatalismu, predeterminaci nebo předurčení. Kdyby tomu tak bylo, svobodná vůle by byla absurdnosti. Život by byl čistě mechanický, nepříliš odlišný od nějakého stroje. Jsme-li stvořeni všemohoucím bohem, který ovládá naše osudy a předurčuje naši budoucnost, nebo jsme-li vytvořeni nějakou neodolatelnou minulou kammou, která zcela determinuje náš osud a ovládá běh našeho života nezávisle na jakémkoliv svobodném činu z naší strany, pak je to v podstatě totéž. Jediný rozdíl spočívá potom jen ve dvou slovech - bůh a kamma. Jednoho by bylo možné snadno nahradit druhým, protože konečný výkon obou sil by byl identický.
Takové fatalistické učení buddhistický zákon kammy není.
Pět druhů niyāma
Podle buddhismu existuje pět řádů nebo procesů (niyāma), které působí ve fyzikální a mentální říši.Jsou to:
-
1. Utu niyāma, fyzikální anorganický řád, tj. periodické jevy větru a deště, neomylný řád ročních období, charakteristické sezónní změny a události, příčiny větrů a dešťů, povaha tepla atd. náležejí do této skupiny.
-
2. Bīja niyāma, řád zárodků a semen (fyzikální organický řád), např. rýže produkovaná z rýžového semene, chuť cukru z cukrové třtiny nebo medu a zvláštní charakteristiky určitých plodů. Vědecká teorie buněk a genů a fyzická podobnost dvojčat mohou být připisovány tomuto řádu.
-
3. Kamma niyāma, řád činů a následků, např. žádoucí i nežádoucí činy vytvářejí svůj nevyhnutelný následek - nikoliv ve formě oděny nebo potrestání, ale jako vrozený následek. Tato následnost skutku a účinku je tak přirozená a nutná jako dráha slunce nebo měsíce a je odvetným principem kammy.
V kammě tkví i princip kontinuace. Rozmanité zkušenosti, osobní charakteristiky, nashromážděné poznatky atd. jsou všechny nesmazatelně zaznamenávány do mysli jako starého rukopisu. Všechny tyto zkušenosti a znaky se převtělují ze života do života. Po uběhnutí určitého času mohou být zapomenuty, tak jako tomu je se zkušenostmi z našeho mládí. Géniové a zázračné děti, kteří mluví rozličnými jazyky, aniž by dostávali nějaké instrukce, jsou pozoruhodnými příklady kontinuačního principu kammy.
-
4. Dhamma niyāma, řád standardu (normy), tj. přirozené jevy nastávající při zrození bodhisatty v jeho posledním zrození. Gravitace a jiné podobné zákony přírody, důvod proč má být člověk dobrý atd. mohou být zahrnuty do této skupiny.
-
5. Citta niyāma, řád mysli nebo psychický zákon, např. procesy vědomí, součásti vědomí, síly mysli včetně telepatie, telestézie, retrográdního poznání, předvídání, jasnovidnost, slyšení na dálku, čtení myšlenek a podobné jiné psychické jevy, které jsou pro moderní vědu nevysvětlitelné.
Kamma a vipāka
Kamma je čin a vipāka plod či následek - je jeho reakce. Tak jako každý předmět je provázen svým stínem, právě tak každá volní činnost je nevyhnutelně provázena svým nutným následkem. Kamma je jako potenciální semeno. Plod, který vzniká ve stromě, je vipāka, následek nebo výsledek. Jako kamma může být dobrá nebo špatná, tak i vipāka, plod, může být dobrý nebo špatný. Tak jako kamma je mentální, tak i vipāka je mentální; je prožívána jako štěstí nebo blaho, pocit neštěstí či bídy, podle. povahy kammy - semene. Provázející výhodné hmotné podmínky, takové jako prosperita, zdraví a dlouhověkost, se nazývají āniṃsā.Když provázející hmotné podmínky jsou nevýhodné, označují se jako ādãnava (špatné následky) a jeví se jako chudoba, ošklivost, nemoc, krátkověkost a podobně. Pod kammou se rozumí morální a nemorální typy světského vědomí, a pod vipākou - výsledné typy světského vědomí.
Podle Abhidhammy je kamma podstatou dvanácti typů nemorálního vědomí, osmi typů morálního vědomí přináležejících k říši schopné vnímat (kāmāvacara - smyslové oblasti), pět typu morálního vědomí přináležejícího k říším forem (rūpāvacara) a čtyři typy morálního vědomí přináležejícího k říším bez tvarů (arūpāvacara).
Na osm typů nadsvětského (lokuttara) vědomí se nepohlíží jako na kammu, protože vedou k odstranění kořenů kammy. V nich je převládajícím faktorem moudrost (paññā), zatímco ve světském je to chtění (cetanā).
Devět typů morálního vědomí náležejících do říší forem a beztvaré říše je pět arūpāvacara jhāny, které jsou čistě mentální. Slova a skutky jsou způsobeny prvními dvaceti typy světského vědomí. Slovní činy jsou konány myslí pomocí mluvy. Tělesné činy se vykonávají myslí pomocí těla jako nástroje. Čistě mentální činy nemají jiného nástroje než mysl.
Těchto dvacet devět typů vědomí se nazývají kamma, protože mají sílu produkovat patřičné účinky zcela automaticky, nezávisle na jakékoliv vnější činnosti. Tyto typy vědomí, které jsou prožívány jako nevyhnutelné následky vlastních
morálních a nemorálních myšlenek, se nazývají výsledné vědomí patřící k říši schopné vnímat (smyslové oblasti). Pět typů výsledného vědomí patřících k říším formy a čtyři typy výsledného vědomí patřících k beztvarým říším se nazývají vipāka nebo dozrání kammy.
Jak zažíváme, tak sklízíme, někde a někdy, v tomto životě či v budoucím zrození. Co sklízíme dnes, je to, co jsme zaseli buď v přítomnosti či v minulosti.
V Saṃyutta-nikāyi se uvádí:
„Podle sémě, které bylo zaseto,
takové je ovoce, které od něj sklízíš.
Konatel dobra (sklízet bude) dobro,
konatel zla (sklidí) zlo.
Zaseto je semeno a dobře zasazeno.
Budeš od něj užívat plodu.“
Kamma je zákon sám o sobě, který působí ve svém vlastním poli bez intervence jakékoliv vnější, nezávislé vládnoucí síly. Inherentní v kammě je schopnost produkovat své patřičné účinky. Příčina produkuje následek, následek vysvětluje příčinu. Semeno produkuje plod, plod produkuje semeno; taková je jejich souvislost. Právě taková je kamma a její účinek.
Štěstí a bída, které jsou běžným osudem lidstva, jsou nevyhnutelnými následky takových příčin. Z buddhistického hlediska nejsou odměnami nebo potrestáním,které uděluje nějaká nadpřirozená, vševědoucí vládnoucí síla duši, která vykonala dobro nebo zlo. Theisti kteří se pokoušejí všechno vysvětlovat tímto jedním dočasným životem a nějakým věčným budoucím životem ignorujíce minulost, mohou věřit ve spravedlnost po smrti a mohou se dívat na současné štěstí a bídu jako požehnání a prokletí, které uděluje nějaký vševidoucí a všemohoucí božský vládce, který sedí nahoře v nebi a kontroluje osudy lidské rasy. Buddhismus, který rozhodně popírá nějakou absolutisticky stvořenou nesmrtelnou duši, věří v přirozený zákon a spravedlnost, která nemůže být zrušena ani všemocným bohem nebo nějakým se všemi cítícím Buddhou. Podle tohoto přirozeného zákona činy přinášejí své vlastní odměny a potrestání příslušnému konateli, ať jej lidská spravedlnost nachází či ne.
Jsou takoví rýpalové, kteří říkají: Takže vy, buddhisti, rovněž podáváte opium kammické doktríny chudému, když říkáte:
„Narodil ses v tomto životě chudý následkem tvé minulé zlé kammy. On se narodil bohatý na základě své minulé dobré kammy. Tak buď spokojen se svým skromným osudem, konej dobro, abys byl bohatý ve svém příštím životě.Jsi utlačován nyní následkem své minulé zlé kammy. To je tvůj osud. Buď skromný a snášej své strasti trpělivě. Konej dobro nyní. Můžeš si být jist, že budeš mít lepší a šťastnější život po smrti.“
Buddhistická doktrína kammy nehlásá takový fatalistický názor. Ani neobhajuje posmrtnou spravedlnost. Ke všem milosrdný Buddha, který neměl žádné postranní sobecké motivy, neučil tento zákon kammy, aby chránil bohatého a utěšoval chudého pomocí slibů iluzorního štěstí v pozdějším životě.
Podle buddhistické doktríny kammy člověk není vždy nucen železnou nutností, neboť kamma není osudem ani předurčením, které nám bylo uloženo nějakou tajemnou neznámou silou, které my se musíme bezmocně poddávat. Je to vlastní konání každého, které se na něho vrací, a tak má moc v určitém rozsahu zvrátit běh kammy. Jak dalece je zvrátí, závisí na něm.
Příčina kammy
Nevědomost (avijjā), neznalost věcí, jak skutečně jsou, je hlavní příčinou kammy. V závislosti na nevědomosti vznikají kammické aktivity (avijjā-paccayā saṇkhārā) - konstatuje Buddha v zákonu závislého vznikání (paticcasamuppāda).
S nevědomostí je vždy spojen její příbuzný - žádostivost (taṇhā), druhý kořen kammy. Zlé činy jsou podmíněny těmito dvěma příčinami. Veškeré dobré skutky světského přívržence, ač jsou spojeny s třemi blahodárnými kořeny - štědrostí (alobha), dobrou vůlí (adosa) a poznáním (amoha) - jsou nicméně považovány za kammu, neboť dva kořeny nevědomosti a žádostivosti jsou v něm skryté. Morální typy nadsvětského vědomí stezky nejsou považovány za kammu, neboť vedou k odstranění těchto dvou kořenových příčin.
Konatel kammy
Kdo je konatelem kammy? Kdo sklízí plod kammy? Je to druh nárůstu okolo duše? V odpovědi na tyto jemné otázky ctihodný Buddhaghosa píše ve Visuddhi-magga:
„Není konatele, který skutek koná,
není ani toho, kdo následky pociťuje.
Jen jevy se obnovují,
to je věru správné rozpoznání!“
Podle buddhismu jsou dvě skutečnosti - zjevná a absolutní. Zjevná realita je běžná konvenční pravda (sammuti sacca). Konečná (absolutní) je abstraktní pravda (paramattha sacca). Tak například stůl, který vidíme, je zjevná skutečnost. V konečném smyslu tzv. stůl pozůstává ze sil a vlastností.
Pro běžné účely by vědec použil termínu voda, ale v laboratoři by řekl H20. Tímtéž způsobem se pro konvenční účely používají takové termíny jako člověk, žena, bytost, jáství atd. Tak zvané pomíjející tvary pozůstávají z psycho-fyzických jevů, které se neustále mění, nezůstávají stejné ani po dva následující okamžiky. Buddhisti proto nevěří na neměnící se podstatu, na konatele odděleného od činu, na vnímatele vně vjemu, na vědomý subjekt skrytý za vědomím.
Kdo tedy je konatelem kammy? Kdo prožívá účinky?
Chtění nebo vůle (cetanā) sama je konatelem. Pociťování (vedanā) samo je tím, kdo sklízí plody činu. Mimo tyto čisté mentální stavy neexistuje nikdo, kdo by sel, a nikdo, kdo by sklízel.
Právě jako - říká ctihodný Buddhaghosa - v případě těch elementů hmoty, které spadají pod název strom, jakmile v jakémkoliv okamžiku se objeví plod, potom se říká ,strom přináší plod' nebo ,tak byl strom oplodněn“, tak také v případě ,agregátů' (složek, shluků - khandhā), které spadají pod název deva nebo člověk, když dozrání štěstí nebo bídy se v jakémkoliv okamžiku projeví, potom se říká ,deva' nebo ,člověk je šťastný nebo ubohý'.
V tomto směru buddhisti souhlasí s prof. William Jamesem, když - na rozdíl od Descarta - tvrdí:
,Myšlenka sama je myslitel'.
Kde je kamma?
„Uchován uvnitř psýché,“ píše jistý psycho-analytik, „ale obyčejně nepřístupný a dosažitelný jen někým, je celý záznam, bez výjimky, všech zkušeností jedince, kterými prošel, veškerý pocítěný vliv, každý získaný vtisk. Podvědomá mysl není jen nesmazatelným záznamem individuálních prožitků, ona podržuje i otisky prastarých impulsů a sklonů, které zdaleka dosud nebyly přežity, jak se o nich rádi domníváme u civilizovaného člověka, jsou ale podvědomě aktivní a náchylné vyrazit se znepokojující silou v neočekávaných okamžicích."
Buddhista by učinil totéž tvrzení, s jednou důležitou modifikací. Nikoliv uchován uvnitř jakékoliv postulované „psyché“, neboť neexistuje žádný důkaz o jakékoliv takové schránce nebo skladu v tomto stále se měnícím komplexním aparátu člověka, ale v závislosti na individuální psycho-fyzikální kontinuitě nebo toku je každá zkušenost, kterou tzv. bytost prošla, každý pocítěný vliv, každý přijatý vjem, každá charakteristika - božská, lidská nebo zvířecká - rozvíjena. Krátce, celá kammická síla závisí na dynamickém mentálním toku (citta santati) vždy připraveném projevit se v rozmanitých jevech, jakmile vznikne příležitost.
„Kde, ctihodný pane, je kamma?" tázal se král Milinda ctihodného Nāgaseny.
„Mahārājo,“ odpověděl ctihodný Nāgasena, „o kammě se neříká, že by byla někde v tomto plynoucím vědomí nebo v jakékoliv jiné části těla uchovávána. V závislosti na mysli a hmotě čeká projev na vhodný okamžik, tak jako o mango se neříká, že jsou uchovávány někde v mangovníku, ale v závislosti na mangovníku čekají, aby se objevily v příslušném období.“
Ani vítr ani oheň nejsou uchovávány na nějakém zvlášním místě, a ani kamma není uchovávána kdekoliv uvnitř nebo vně těla. Kamma je individuální síla a přenáší se z jedné existence do druhé. Hraje hlavní úlohu v utváření charakteru a vysvětluje zázračné jevy génia, zázračných dětí atd. Jasné pochopení této doktríny je podstatné pro blaho světa.
Působení kammy...čti dále > >